O výživě

Nový přístup k výživě

Vítejte na stránkách, které se snaží přinášet co nejširší spektrum informací o výživě s důrazem na epigenetické působení jednotlivých složek potravy, živin či bylin. Některé z nich byly po staletí využívány jako potraviny, koření či léčivé byliny, moderní věda ovšem přináší nové světlo na možnosti jejich využití. Další jsou substance, které byly v přírodních zdrojích rozpoznány teprve nedávno. Všechny se však vyznačují mimořádným působením na naši fyzickou a psychickou kondici i zdravotní stav.

Tradice bylinné léčby je možná stará jako lidstvo samo. Nejstarší písemné zmínky o ní sice pocházejí ze 3. tisíciletí před naším letopočtem, podle archeologických nálezů se však bylinami léčilo již v mladší době kamenné. Prakticky až do novověku šlo přitom o takřka jediné léčebné prostředky, které mělo lidstvo k dispozici. S postupem času se přitom měnily nejen využívané přírodní prostředky, ale i samotné léčebné systémy.

Na úsvitu lidstva šlo o přístup empirický, tedy „pokus-omyl“. Velice brzy se však pravděpodobně začal vyvíjet i přístup energetický, který lidské tělo vnímal z hlediska rovnováhy energií a bylinky vybíral především podle jejich energetické kvality. Mistrovství v tomto směru dosáhly především dva léčebné systémy: tradiční čínská medicína a indický systém Ájurvéda, jež se zachovaly do dnešních dnů.

Až v novověku vznikl přístup biochemický, který zjišťuje obsah účinných látek v bylinách a tyto poznatky pak využívá v léčbě konkrétních zdravotních problémů.

Velká změna ovšem přišla v posledních dvou desetiletích, kdy se věda zaměřila na zkoumání rostlinných substancí z hlediska epigenetiky.

Epigenetika aneb zdraví ve vlastních rukou

Ve slovu „epigenetika“ jistě slyšíte základ „genetika“. Jenže zatímco genetika zkoumá pořadí genů v naší DNA a jejich vliv na člověka, epigenetika se zaměřuje na mechanismy, které umožňují jednotlivé geny vypnout nebo zapnout a tím ovlivnit, jestli vůbec budou či nebudou „přečteny“.

Samotná existence genu totiž ještě neznamená, že se příslušný gen také projeví. K tomu, aby byl „přečten“ (tedy aby podle něj tělo vytvářelo bílkoviny), musí být zapnut. A právě vypínání a zapínání genů ovlivňují pouhé tři biochemické reakce:

• Metylace genů
• Acetylace histonů
• Regulace microRNA

Vliv těchto reakcí přitom může být poměrně zásadní. Stačí se podívat například na včely. Všechny ty stovky včel, které spolu žijí v jednom úlu, mají zcela totožnou DNA, a přitom se mohou výrazně lišit. Zatímco královna dorůstá délky až 2,5 cm a snáší tisíce vajíček, dělnice s těmi samými geny měří něco přes centimetr a je neplodná. Tento obrovský rozdíl je přitom způsoben pouze jejich výživou – zatímco dělnice dostává tzv. mateří kašičku pouze první tři dny po narození, královna se jí živí celý život. Pouhá výživa tak rozhoduje o zapnutí či vypnutí genů ovlivňující růst a vývoj jednotlivých včel.

Gen se sám zapnout či vypnout nedokáže, potřebuje k tomu podnět zvenčí, který spustí výše zmíněné biochemické reakce (ostatně i termín epigenetika znamená něco „nad geny“). Jedním z těchto podnětů je právě výživa, dalšími jsou třeba životní prostředí či pravidelný fyzický pohyb. Důležité ovšem je, že epigenetické procesy jsou z větší části vratné a vypínání a zapínání určitých genů tak můžeme ovlivnit i my sami.

Které geny můžeme ovlivnit?

Některé geny pomocí léčivých rostlin ani výživy minimálně v dospělosti neovlivníme – když je vám přes třicet, tak už prostě nevyrostete. Velice účinně však můžeme zapínat geny, které spolurozhodují o vzniku a vývoji mnoha nemocí, včetně těch nejzávažnějších, jako je rakovina či srdečně cévní nemoci či Alzheimerova choroba. Epigenetika nám však může pomoci i zhubnout nebo zpomalit stárnutí organismu.

Epigenetické výzkumy substancí výživy nám tak dávají do rukou účinný nástroj, kterým můžeme ovlivnit své zdraví i kvalitu života až do pozdního věku.