Jak zmírnit bolest? Zaměřte se na geny i své emoce

Zdá se to být jasné: když se něco v těle poškodí, cítíme bolest. Jenže pro někdo ten samý bolestivý podnět snáší celkem v pohodě, zatímco pro jiného představuje neskutečná muka? Výzkumy ukazují, že velkou roli v tom mohou hrát naše emoce, myšlenky a očekávání, ale i aktivita našich genů. Jak tedy s bolestí bojovat přírodní cestou?

Jak vlastně vzniká pocit, že nás něco bolí?

V zásadě je možné rozlišit dva základní typy bolesti. Ta první se odborně nazývá nociceptivní. Vzniká v okamžiku, kdy něco podráždí speciální zakončení jménem nociceptory – může to být akutní poškození nějaké části těla, anebo třeba zánět.

Když si například podvrtneme kotník, v okamžiku úrazu to hodně zabolí, protože se podráždí nociceptory v kloubním pouzdře a vazech. V následujících hodinách se bolestivost výrazně sníží, aby druhý a třetí den začala noha bolet mnohem víc. Na poškození jakékoliv tkáně totiž tělo zareaguje vznikem zánětu, který rovněž dráždí nociceptory, a důsledkem je bolest. Jak si povíme za chvíli, tato bolest je z hlediska řešení jednodušší, ať už volíme medicínský, nebo přírodní přístup – k jejímu zmírnění totiž stačí vypnout zánět.

Mnohem problematičtější je pak druhý typ bolesti – bolest neuropatická. Ta vzniká následkem poškození nervových buněk a běžná analgetika na ni bohužel nezabírají.

Cesta bolesti

Je tu ale jeden háček: Mohlo by se zdát, že míra bolesti je přímo úměrná intenzitě podnětu. Tedy že čím těžší předmět nám spadne na palec, tím více nás to zabolí. To si ostatně mysleli i vědci ještě před pár desítkami let. Jenže další výzkumy ukázaly, že skutečnost je jiná. Pocit bolesti totiž nevzniká v poraněném palci, výsledné „au“ totiž vždy zakřičí náš mozek. A to, jak moc bude „křičet“, závisí na hmotnosti spadlého předmětu jen částečně.

Jak už jsme si řekli, při vzniku bolesti (té nociceptivní) musí nejprve dojít k tomu, že jsou někde v těle podrážděna nervová zakončení. Periferní nervy poté vedou signál do míchy a odtud informace pokračuje dále do mozku. A je to právě mozek, který nakonec řekne „au“. A zdaleka to neřekne vždy.

Dobře je to vidět na dětech. Výzkumy ukazují, že když jde dítě na lékařské vyšetření, které může způsobit mírnou bolest, jeho reakce závisí na situaci, ve které vyšetření proběhne. Když je „vhozeno“ od ordinace, kde se ani nestačí rozkoukat a už se na něj vrhne lékař a sestra, potom i na mírný bolestivý podnět reaguje velice citlivě. Strach z neznámého prostředí, zvlášť když se třeba ještě spojí s negativním očekáváním na základě předchozích zkušeností, totiž jeho citlivost na bolest zvýší. Když má ale v ten samý moment k dispozici třeba nějakou novou zajímavou hračku nebo se zaposlouchá do pohádky vyprávěné maminkou, leckdy si ani pomalu nevšimne, že se mu něco děje.

Brána bolesti se otevírá

Proč to tak je? Už v šedesátých letech minulého století přišli vědci s vysvětlením, které nazvali „brána kontroly bolesti“. Objevili totiž v míše místo s latinským názvem substantia gelatinosa, které, zjednodušeně řečeno, rozhoduje o tom, jestli přicházející zprávu o bolesti pustí dál. A to se stane jen v případě, když je bolestivý podnět silnější než nebolestivé podněty přicházející v ten samý okamžik – u dítěte na vyšetření může být takovým silným nebolestivým podnětem třeba právě zaujetí zajímavou hrou.

To ale zdaleka není vše. V dalších letech se totiž postupně ukazovalo, že se na míře vnímání bolesti podílí i celá řada dalších faktorů: naše vnitřní nastavení a prožívání, stres, kognitivní procesy, stav pozornosti, očekávání (třeba ve smyslu „vím, že to bude bolet“) a další individuální faktory. Roli hraje i fungování vnitřního opioidního systému, hormonálního a nervového systému, stav řady specifických receptorů…

Tělo zkrátka disponuje velkou schopností modulace: během doby, po které signál putuje z nervových zakončení do centrální nervové soustavy, dokáže jeho intenzitu snížit. Dělá to například pomocí produkce vnitřních opioidů (např. endorfinů), neurotransmiterů, inhibičních aminokyselin nebo kyseliny gama-aminomáselné (GABA).

A pak je tu ještě důležitý systém, který odborníci označují jako neuromatrix, což je výstup neuronové sítě v mozku. V podstatě lze říct, že bolest není způsobena vlastním podrážděním nějakých receptorů, ale právě reakcí neuromatrix na tento podnět.

Neuromatrix je přitom ovlivněn například geneticky, epigeneticky ale také silnými sociokulturními přesvědčeními nebo očekáváními. Právě neuromatrix také vysvětluje, proč může bolest zmizet, ačkoliv jsme namísto očekávaného silného analgetika dostali pouhé placebo – přesvědčení, že teď už to bolet přestane, je zkrátka natolik silné, že převáží přicházející bolestivé signály.

Akutní, nebo chronická?

Kromě výše zmíněných příčin bolesti (nociceptivní vs. neuropatická) je také třeba rozlišovat, jestli jde o bolest akutní, tedy trvající v řádu dnů až týdnů, nebo chronickou – tj. takovou, která trvá měsíce, ale klidně i roky.

Akutní bolest je sice nepříjemná, ale má smysl: Varuje nás, že se s naším tělem děje něco nesprávného, a tudíž bychom měli udělat nějaké opatření, abychom se ochránili – třeba dát ruku pryč z rozpálené plotny nebo zajít se zlomenou rukou k lékaři. Chronická bolest ale žádný účel nemá, ta jen představuje zcela zbytečné utrpení.

I tady se navíc odehrává jeden paradox: Mohlo by se zdát, že když člověk zažívá bolest dlouho, zvykne si na ni a bude ji lépe snášet. Ale tak to opět není. Po určité době trvání bolesti se totiž začnou na našich neuronech odehrávat změny, které zvýší jejich citlivost. Čím více tedy trpíme, tím více se vůči bolesti stáváme citlivější.

Tyto změny jsou přitom z velké části epigenetického charakteru – jde o změny v aktivitě jednotlivých genů, které mají za následek přeměnu akutní bolesti do bolesti chronické. Ta je přitom velmi závažným problémem s celospolečenským dosahem – odhaduje se totiž, že chronickou bolestí trpí každý pátý dospělý Evropan, v ČR jí tak může být postiženo až 1,5 miliónů lidí. A právě poznatky z oblasti epigenetiky mohou ukázat novou cestu, jak s ní bojovat.

Tělo bolí, duše trpí

Velice úzký je pak vztah bolesti a poruch nálad. Asi každého napadne, že člověk trpící bolestí se cítí mizerně. A tentokrát se žádný paradox nekoná, je to opravdu tak, což potvrzují i výzkumy.

Zatímco akutní bolest vyvolává spíše úzkost, ta chronická má naopak potenciál vyvolat symptomy odpovídající spíše depresi. Podle jedné ze studií si 50 % lidí s chronickou bolestí stěžuje na neustálou únavu, 27 % nedokáže udržovat vztahy s rodinnou a přáteli, 43 % zažívá stavy bezmoci, a 16 % lidí si dokonce ve dnech, kdy je bolest nesnesitelná, přeje zemřít. U lidí s chronickou bolestí je tak 3x vyšší riziko vzniku některých psychiatrických symptomů a také se v jejich případě deprese hůře léčí.

Souvislost je ale i obrácená: člověk, který trpí depresí, má oproti běžné populaci 3x vyšší riziko, že bude trpět chronickou bolestí, a deprese také komplikuje léčbu bolesti.

Chronická bolest má rovněž přímou schopnost ovlivňovat fungování našeho mozku. Například u lidí s chronickou bolestní zad se o 27 % snižuje denzita (tj. hustota) šedé hmoty v některých částech mozku! Chronická bolest také zhoršuje schopnost mozku dosáhnout tzv. default mode – jednotlivé oblasti se v momentě, kdy nemusí řešit žádný úkol, nedokáží deaktivovat, což ve výsledku zhorší činnost mozku.

Z toho tedy vyplývá, že bolest a psychika by se měly léčit ruku v ruce. Je totiž například prokázáno, že pokud lidé s chronickou bolestí užívají antidepresiva, antiepileptika, nebo dokonce neuroleptika, vede to ke zlepšení jejich stavu. Tyto léky sice nemají přímý analgetický účinek, ale mohou zvýšit účinnost analgetik, a v některých případech, zejména u neuropatické bolesti, mohou zafungovat i samy o sobě. Takovouto komplexní léčbu bolesti ale často komplikuje dnešní úzké nastavení lékařských specializací.

Jak si můžeme pomoci sami?

Možnosti léčby bolesti se v rámci klasické medicíny stále rozšiřují. Nejde přitom jen o dokonalejší analgetika, ale i třeba o metody, jako je neurostimulace míchy, která se používá k léčbě neuropatických bolestí u lidí, u nichž už léky nezabírají. My se ale v souladu se zaměřením našich stránek podíváme na možnosti přírodní léčby, která pomůže nejen zmírnit bolest, ale zároveň podpoří i bolavou duši.

Jak už jsem zmínila výše, míru vnímání bolesti výrazně ovlivňují epigenetické procesy měnící aktivitu našich genů. Ty spolurozhodují nejen o tom, jestli se akutní bolest překlopí v chronickou, ale mají i klíčový vliv na intenzitu zánětlivých procesů. Zapínání a vypínání genů přitom můžeme do značné míry ovlivňovat i my sami, a to především svým životním stylem.

Zdravá strava, pohyb i meditace

Základem při boji s bolestí by vždy měl být důraz na vyvážený, zdravý jídelníček. Výzkumy totiž jasně ukazují, že nezdravá strava s nedostatkem klíčových živin chronickou bolest zhoršuje. Právě výživa je jedním z nejvýznamnějších epigenetických faktorů, a úprava jídelníčku tak mj. dokáže měnit i aktivitu genů ovlivňujících vznik zánětu i chronické bolesti.

Jídelníček by měl být nastaven tak, aby co nejvíce potlačoval zánětlivé procesy v těle a podporoval rovnováhu střevního mikrobiomu, jejíž narušení intenzitu zánětů zvyšuje. To znamená především dodržovat tato pravidla:

• vyhýbat se nadměrnému příjmu sacharidů s vysokým glykemickým indexem,
• snížit podíl tuků ve stravě,
• vyhýbat se ultrazpracovaným potravinám, průmyslovým aditivům a alkoholu,
• zvýšit v jídelníčku podíl vlákniny, celozrnných obilovin a luštěnin, ovoce a zeleniny.

Negativní roli hraje i obezita – ta může nejen zhoršovat chronickou bolest, ale také příznaky depresí.

Velmi důležitý je pohyb. Zvláště pro pacienty se silnými chronickými bolestmi je často velmi obtížné najít druh pohybu, který pro ně bude vhodný a přijatelný, ale je to věc, které se opravdu vyplatí věnovat energii. Pravidelný pohyb přiměřené intenzity má totiž výrazné protizánětlivé účinky, snižuje citlivost vůči bolesti, zmírňuje příznaky deprese a úzkosti, ale i únavu a podporuje spánek.

Obecně platí, že ideální je kombinace aerobního pohybu mírné až střední intenzity a posilování. Zvláště aerobní pohyb, který vede ke vzniku únavy, prokazatelně dokáže posouvat práh bolesti a pravděpodobně i obnovovat ztracenou schopnost modulace bolesti. V případě neuropatických bolestí jsou pak velmi vhodné i balanční cviky.

Velmi přínosná může být i jóga, stejně jako dechová cvičení, meditace nebo akupunktura.

Užitečné doplňky stravy

Příznivý vliv na intenzitu bolesti mají obecně ty živiny a byliny, které vynikají protizánětlivým účinkem. Těch je opravdu hodně a vynikají mezi nimi například ty s obsahem polyfenolů. Protože jsem ale zmiňovala, jak velký vliv na vnímání bolesti má náš psychický stav, vybrala jsem tentokrát doplňky stravy, které kombinují protibolestivý účinek s příznivým vlivem na psychiku.

Kurkumin – jde o jeden z nejsilnější přírodních protizánětlivých prostředků, který je zároveň účinný i při neuropatické bolesti. Kromě toho přináší úlevu i při depresích. Více o kurkuminu zde »

Propolis – tento včelí produkt působí proti bolesti hned několika cestami: má přímý antinociceptivní účinek (tj. snižuje podráždění nervových zakončení), dále aktivuje opioidní receptory, které bolest tlumí, a ještě vykazuje silný protizánětlivý účinek. Má také ochranný efekt na nervový systém a může pomoci zmírnit příznaky deprese a úzkosti. Více o propolisu zde »

Mučenka pletní – látky obsažené v této rostlině se dokáží přímo vázat na opioidní receptory, a pomáhají tak zmírnit bolest. Navíc má mučenka protikřečové účinky, což je důležité například při bolestivé menstruaci. Zároveň jde o velice účinný prostředek pro snížení úzkosti, který se v mozku váže na GABA receptory. Dokonce dokáže tlumit i úzkost před chirurgickými zákroky nebo třeba před ošetřením u zubaře, což ve výsledku rovněž pomůže zmírnit vnímání bolesti. Více o mučence zde »

Hořčík – tento minerál sice nemá přímý analgetický účinek, prostřednictvím působení na NMDA receptory ale brání vzniku tzv. centrální senzibilizace, a pomáhá tak zvýšit práh bolesti. Jeho podávání po operacích dokonce vedlo ke snížení spotřeby analgetik. Je vhodný i při neuropatických bolestech, stejně jako při fibromyalgii nebo silných menstruačních bolestech. Pomáhá též zmírnit migrénu. Více o hořčíku zde »

OPC – také extrakt z hroznových jader má silné protizánětlivé a protibolestivé účinky. Osvědčil se například při neuropatických bolestech či při bolestech kloubů způsobených dnou nebo revmatoidní artritidou. Má i protidepresivní účinky. Více o OPC zde »

Šišák bajkalský – tato bylina patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky proti úzkosti, zároveň ale pomáhá zmírnit i deprese. Má také silné protizánětlivé a protibolestivé účinky. Více o šišáku zde »

Boswellie – pryskyřice z kadidlovníku pilovitého dokáže efektivně zmírňovat zánět i bolest. Osvědčila se zejména při bolestech kloubů, ať už jsou způsobeny artrózou nebo revmatoidní artritidou. Při obou problémech zmírňuje bolest i otok a zlepšuje pohyblivost. Účinná je ale i při jiných typech bolestí a také při depresích. Více o boswellii zde »

Omega-3 – tyto nenasycené mastné kyseliny pozitivně ovlivňují míru zánětu v těle, a to hned několika cestami. Díky tomu pomáhají též zmírnit i bolest. Mají i protidepresivní účinky, přičemž v tomto směru lépe fungují u žen než u mužů. Více zde »

Indol-3-karbinol – látka vznikající z glukobrassicinu obsaženého hlavně v košťálové zelenině je velice účinná při fibromyalgii, což je syndrom zahrnující bolesti různých částí těla, deprese, úzkosti, trávicí a další problémy. Více o indolu zde »

Vitaminy skupiny B – tato skupina vitaminů je nezbytná pro správné fungování nervového systému. Výzkumy zároveň ukazují, že „béčka“ mají schopnost podporovat opravy poškozených nervů a zmírňovat neuropatii. Tudíž jsou velice vhodné při neuropatických bolestech – vysokou účinnost zde prokazuje zejména kombinace vitaminů B1, B6 a B12. V případě depresí je pak vhodné navýšit příjem vitaminů B1, B2 a B5.

Koenzym Q10 – deficit této látky, která je nezbytná pro produkci buněčné energie a antioxidační ochranu, se může projevit zvýšením intenzity zánětů v těle a zhoršením bolestivých příznaků. Důležité je i pro fungování mozku. Více o koenzymu Q10 zde »

Vitamin D3 – zatím sice neexistuje důkaz, že by jeho užívání přímo zmírňovalo bolest, řada studií ale prokázala, že většina pacientů s chronickou bolestí trpí jeho deficitem. Jeho užívání lze proto určitě doporučit.