Cukrové trápení: 7 kroků, jak dostat diabetes 2. typu pod kontrolu

451 miliónů – přibližně tolik dospělých lidí na světě trpí cukrovkou druhého typu. A pokud bude pokračovat současný vývoj, odhadují lékaři, že do roku 2045 vzroste toto číslo na téměř 700 milionů. Jaké faktory se na vzniku diabetu podílejí? A které kroky vám pomohou v jeho prevenci a léčbě?

Inzulin – tento hormon hraje při vzniku diabetu stěžejní roli, protože umožňuje přeměnu glukózy na zásobní polysacharid glykogen. Jenže zatímco u cukrovky I. typu slinivka břišní produkuje inzulinu nedostatek, při vzniku diabetu II. typu je mnohem důležitější tzv. inzulinová rezistence neboli snížení citlivosti tkání na inzulin. V obou případech je ale výsledek stejný: produkovaný inzulin nestačí na to, aby sacharidy přijaté ve stravě tělo využilo jako zdroj energie, a proto roste hladina glukózy v krvi.

Pokud je hladina glukózy v krvi zvýšená krátkodobě, nic zásadního se neděje. Když je ale vyšší dlouhodobě, dochází k poškozování řady orgánů a tkání v těle – zejména srdečně cévního systému, nervů, ledvin a očí.

Vznik cukrovky II. typu je přitom velmi dlouhodobý proces – odhaduje se, že první výraznější změny v citlivosti tkání na inzulin se objevují již cca 15 let před stanovením diagnózy. Na prevenci této nemoci by tedy měl člověk myslet již v mládí. Nic ztraceno ovšem není ani v případě, že již byl diabetes diagnostikován – pokud je totiž člověk ochoten zásadně změnit svůj životní styl, může se dostat zpět do stavu, že bude mít hladinu cukru v normě i bez použití jakýchkoliv léků.

Na následujících řádcích najdete přehled nejdůležitějších mechanismů, které se na vzniku diabetu podílejí, a samozřejmě i rady, jak je dostat pod kontrolu.

1. V hlavní roli geny? Ano, ale…

Ačkoliv se diabetes II. typu často vyskytuje v rámci rodin, genů, které by s ním přímo souvisely, bylo identifikováno jen málo. To však neznamená, že by geny při jeho vzniku roli nehrály. Daleko větší vliv ovšem mají vlivy tzv. epigenetické. Jde o vnější faktory, které v těle ovlivňují průběh několika základních biochemických reakcí – zejména tzv. metylaci genů, modifikaci histonů a regulaci pomocí microRNA. Tyto reakce pak zásadním způsobem ovlivňují aktivitu řady genů: některé mohou dokonce zcela vypnout, či naopak zapnout.

Mezi nejvýraznější faktory, které ovlivňují epigenetické reakce související se vznikem cukrovky, patří nezdravá výživa, nedostatek pohybu, toxiny z prostředí, kouření a obezita. Epigenetické vlivy přitom hrají důležitou roli při vzniku všech tzv. civilizačních onemocnění, a právě u diabetu je jejich působení zcela zásadní. V beta-buňkách slinivky, v nichž dochází k tvorbě inzulinu, objevili vědci u diabetiků změněné epigenetické vzorce u více než 850 genů!

Působení epigenetických faktorů přitom hraje roli už v rámci nitroděložního vývoje, kdy životní styl a tělesná hmotnost matky může zásadním způsobem ovlivnit, zda její dítě bude v dospělosti trpět cukrovkou.

Jak podpořit správné epigenetické procesy?

V podstatě vším, co spadá do zdravého životního stylu – především vyváženou stravou, v níž se vyplatí omezit zejména celkový příjem sacharidů (zvláště pak těch jednoduchých, s vysokým glykemickým indexem), pravidelným pohybem a nekouřením.

2. Sirtuiny: sníží cukr v krvi a zpomalí stárnutí

Epigenetické procesy související se vznikem diabetu a jeho komplikací jsou mj. ve velké míře ovlivněny enzymy jménem sirtuiny. V těle savců je jich přítomno celkem sedm a označují se zkratkami SIRT-1 až SIRT-7.

Tyto enzymy jsou nezbytné pro průběh jedné z epigenetických reakcí – acetylace histonů. Jde o reakci, která ovlivňuje bílkoviny vytvářející prostorovou strukturu DNA a která je nutná, aby byl příslušný gen „zapnutý“ – tedy aby se podle něj vytvářely bílkoviny.

Sirtuiny jsou proto zcela nezbytné pro řadu klíčových procesů uvnitř buněk, a pokud se jich v organismu nedostává, dochází zaprvé k urychlení procesů stárnutí a zadruhé k výraznému zvýšení rizika řady vážných onemocnění – jde zejména o metabolické poruchy včetně diabetu, ale třeba i o neurodegenerativní choroby. Jde proto o jeden z klíčových faktorů, které spolupůsobí na vzniku cukrovky, a jejich aktivace může výrazně pomoci i v léčbě.

Klíčový je zde zejména SIRT-1, který hraje důležitou roli v metabolismu glukózy, aktivuje beta-buňky slinivky, v nichž se vytváří inzulin, zlepšuje využití glukózy ve svalech, čímž pomáhá snížit hladinu cukrů v krvi, podporuje funkci mitochondrií a reguluje tvorbu tuků. Bez významu ale nejsou ani další členové sirtuinové rodiny: SIRT-2 je nezbytný pro absorpci glukózy v játrech a udržování metabolické rovnováhy, SIRT-3 je klíčový pro regulaci funkce mitochondrií…

Jak sirtuiny aktivovat?

Velmi efektivní cestou je pravidelný pohyb, zejména vytrvalostního charakteru (chůze, kolo, plavání a pro trénované osoby i běh). Pozitivně působí také kalorická restrikce, tj. omezení celkového příjmu kalorií. Velmi účinným aktivátorem sirtuinů je resveratrol z hroznového vína.

3. AMPK: vysaje cukr z krve

Dalším enzymem, který je v prevenci a léčbě diabetu zásadně důležitý, je aktivovaná protein kináza, zkráceně AMPK. Tato látka je totiž nezbytná jak pro transport glukózy z krve do svalové tkáně, tak pro produkci energie uvnitř svalových buněk. Právě svaly jsou přitom v metabolismu glukózy klíčové – máme jich v těle poměrně velké množství, takže spotřebují glukózy mnohonásobně více než třeba mozek či jiné tkáně.

Pokud tedy naše tělo produkuje dostatek AMPK, výrazně se zlepšuje regulace hladiny glukózy v krvi. Tento enzym zároveň podporuje citlivost tkání vůči inzulinu, vznik nových mitochondrií a zmírňuje zánětlivé procesy. Kromě toho zlepšuje energetický metabolismus a podporuje využívání tuků jako zdroje energie, což je důležité pro hubnutí.
Jak podpořit produkci AMPK?

I tady je velice účinný pravidelný pohyb, na rozdíl od sirtuinů ale produkci AMPK lépe podporují intenzivní pohybové aktivity, třeba posilování s vyšším zátěžemi či opakované sprinty (pokud ovšem zdravotní stav jedince podobný druh pohybu umožňuje). Prospěšné jsou ale i vytrvalostní druhy pohybu. Pozitivně působí i omezení jednoduchých cukrů a celkového příjmu kalorií. Z doplňků stravy jsou vhodné zejména kvercetin, resveratrol, kurkumin, genistein, omega-3 či šišák bajkalský.

4. Mitochondrie: elektrárny spalující cukr

Zcela klíčovou roli při vzniku diabetu hrají mitochondrie, což je vlastně logické. Jde totiž o organely, v nichž buňky produkují energii, a pokud je jejich funkce narušena, vázne mj. proces získávání energie z glukózy. Funkce mitochondrií se navíc zhoršuje s věkem, což také sedí – riziko vzniku diabetu totiž rovněž velkou měrou závisí na věku.

Pro diabetiky je přitom typické, že se funkce mitochondrií zhoršuje hned v několika klíčových orgánech a tkáních:

Mitochondrie v kosterních svalech – svaly jsou největším „požíračem“ glukózy, a pokud jsou postiženy sníženou citlivostí vůči inzulinu, jde o klíčový faktor rozvoje diabetu II. typu. U diabetiků bylo pozorováno výrazné zpomalení tvorby ATP, což je sloučenina, která vzniká právě v mitochondriích oxidací glukózy nebo tuků a z níž sval přímo čerpá energii pro svou práci. Tento stav je přitom způsoben právě narušenou funkcí mitochondrií. Důležité přitom je, že tento stav lze plně zvrátit – pokud se diabetik začne pravidelně věnovat pohybu, funkce jeho svalových mitochondrií se obnoví. Nejúčinnější jsou v tomto směru vytrvalostní aktivity, při nichž tepová frekvence dosahuje 60-70 % maxima (pro netrénované osoby jde obvykle spíše o chůzi než běh).

Mitochondrie slinivky – tento orgán ve svých beta-buňkách nejen produkuje inzulin, ale zároveň funguje jako „senzor“ monitorující hladinu glukózy v krvi. Díky tomu může vylučovat inzulin přesně podle momentální potřeby. Když jsou však beta-buňky dlouhodobě vystaveny zvýšené hladině cukru v krvi, dochází k narušení jejich mitochondrií a následně i jejich funkce.

Jaterní mitochondrie – diabetici ve srovnání s ostatní populací trpí výrazně častěji nealkoholickým ztučněním jater. Jejich jaterní tkáň má totiž výrazně sníženou citlivost vůči inzulinu, což bývá doprovázeno zvýšeným ukládáním tuku v tomto orgánu. Není však zatím jasné, co je příčina a co následek – tj. jestli ztučnění jater podporuje vznik diabetu, nebo naopak.

Mitochondrie tukové tkáně – není náhoda, že obezita patří mezi nejvýznamnější rizikové faktory diabetu. Mitochondrie v tukové tkáni obézních pacientů totiž mívají zásadně narušenou funkci. To vede ke vzniku zánětlivých procesů a dalších změn, které následně narušují funkci mitochondrií v dalších tkáních.

Mitochondrie v srdečně cévním systému – u diabetiků byla rovněž zjištěna dysfunkce mitochondrií jak ve výstelce cév, tak přímo v srdečním svalu. To je pravděpodobně jedním z důvodů, proč cukrovka výrazně zvyšuje riziko srdečně cévních problémů.

Mitochondrie v nervovém systému – diabetici mají prokazatelně vyšší riziko řady typů demencí, včetně Alzheimerovy choroby, a i zde je jednou z příčin dysfunkce mitochondrií v mozkové tkáni. Tentýž stav v periferních nervech zase souvisí s tzv. diabetickou neuropatií.

Jak podpořit funkci mitochondrií?

Jak už jsme uvedli, zcela zásadní je pravidelný pohyb aerobního charakteru. Důležité je ve stravě omezit množství sacharidů – ty totiž vyvolávají v buňkách zánětlivé procesy, které mitochondrie poškozují. Pozitivně působí i omezení celkového kalorického příjmu. Z doplňků stravy podpoří funkci mitochondrií již zmíněný resveratrol, velmi efektivní je také užívání butyrátu, glycinu a vitaminu B2.

Více o mitochondriích zde »

5. Zaměřeno na střeva

Střevní mikrobiom, tedy soubor mikroorganismů obývajících naše střeva, je v posledních letech častým předmětem vědeckého zkoumání. Ukazuje se totiž, že jeho nerovnováha souvisí se vznikem celé řady vážných onemocnění, a výjimkou není ani diabetes II. typu.

Obecně je důležité, aby byl střevní mikrobiom co nejvíce druhově rozmanitý a aby v něm převažovaly prospěšné mikroorganismy nad těmi potenciálně patogenními. Konkrétně hrají v prevenci a léčbě diabetu prospěšnou roli zejména laktobacily, bifidobakterie, jinak je ale obtížně jednotlivé typy mikroorganismů označit jako prospěšné, či naopak škodlivé, protože vždy záleží na konkrétní rovnováze, či naopak nerovnováze ve střevech konkrétního člověka. Typickým příkladem mohou být bakterie Bacteroides – ty jsou obecně považovány za spíše škodlivé, protože podporují průběh zánětlivých procesů, zároveň ale hrají prospěšnou roli v metabolismu glukózy.

Jak podpořit rovnováhu střevního mikrobiomu?

Složení obyvatelstva našich střev negativně ovlivňuje například přemíra jednoduchých cukrů a nasycených tuků, opatrnosti je třeba v užívání antibiotik, zejména v raném dětství. Pozitivně působí konzumace probiotik, například kysaných mléčných výrobků či kvašené zeleniny, potravin bohatých na omega-3 nenasycené mastné kyseliny, rozpustnou i nerozpustnou vlákninu, vitaminy A, C, D a vitaminy skupiny B, rostlinné polyfenoly a beta-glukany. Z doplňků stravy jsou kromě probiotik vhodné například kurkumin, boswelie, EGCG, čekanka, resveratrol, kvercetin či medicinální houby.

Více o střevním mikrobiomu zde »

6. Zánět ničí celé tělo

Dalším faktorem, který se podílí na vzniku většiny civilizačních onemocnění včetně cukrovky, je zvýšená intenzita zánětlivých procesů. Z tohoto pohledu je extrémně škodlivá zejména obezita – když se totiž v těle nahromadí větší množství tukové tkáně, začínají do ní pronikat některé typy imunitních buněk, a následně se tvoří celá řada látek podporujících vznik zánětlivých procesů. Při obezitě navíc dochází ke ztučnění jater a slinivky, což zvyšuje inzulinovou rezistenci. Zánětlivé látky navíc poškozují i přímo oblasti slinivky, které jsou zodpovědné za vylučování inzulinu a detekci hladiny cukru v krvi. Snaha o zmírnění zánětlivých procesů v těle by proto měla být zásadním krokem ve snaze o zlepšení celkového zdraví a zmírnění rizika diabetu.

Jak zmírnit zánět

Nejdůležitější je zde úprava stravy, a to zejména snížení množství sacharidů. Platí přitom, že i poměrně malé omezení „rychlých“ cukrů, tj. glukózy, fruktózy a sacharózy, může mít na snížení zánětů poměrně zásadní účinek. Jídelníček by měl také obsahovat hodně omega-3, a naopak méně omega-6 nenasycených mastných kyselin a také vysoké množství rostlinných polyfenolů. Dalším klíčovým krokem by měla být snaha o redukci hmotnosti. Z doplňků stravy jsou účinné zejména kurkumin, EGCG, rozmarýn, šišák bajkalský, zázvor, či omega-3.

Více o zánětech zde »

7. Přírodní prostředky v prevenci a léčbě

Některé přírodní látky, které jsou pro diabetiky obzvlášť prospěšné, jsme už zmínili výše, jejich množství je ale mnohem vyšší. Zde uvádíme abecední seznam těch nejzásadnějších. Důležité je ale vědět, že jde často o látky velice účinné, a proto mohou, zvláště ve vyšších koncentracích, interagovat zejména s antidiabetickými léčivy a léky na ředění krve. Pokud tedy užíváte léky, je vždy na místě konzultace s ošetřujícím lékařem.

Acacia catechu
Aloe vera
Borůvka
Boswelie
Caralluma
Cordyceps (housenice)
Cynomorium (hlízenec)
Čekanka
Černucha setá
Česnek
EGCG (epigallokatechin gallát)
Eukalyptus
Genistein
Granátové jablko
Gurmar
Indol-3-karbinol
Kozinec blanitý
Kurkumin
Kustovnice
Kvercetin
Manuka (Leptospermum)
Mochyně
Moringa
Nimba
Nopál (opuncie)
Oregano
Oroxylum
Ostropestřec
Pepř (piperin)
Resveratrol
Rozmarýn
Rutin
Řebříček
Schizandra
Skořice
Tymián
Šalvěj
Zázvor
Žen-šen